Wednesday 22_04_15

Okvětní lístek ucítil tíhu čmelákova těla. Nevšímá si nás, bez vyrušení se soustředí na svou práci. Dítě a dva dospělí se zaujetím dítěte pozorují jeho eleganci, čichají vůni lesa. Cesta. Větvičky borovic mění se v smetáčky, které dokonale vyčistí její jeden metr čtvereční. Slunce zvědavě nakukuje, stromy ho však na obrazec už nepustí. Oslavujeme, děkujeme a cítíme propojení s Matkou Zemí. Na konci lesa přitahováni jako magnetem jsme bujícím kaštanem. Lepí, jarně svítí a voní. Musíme už domů, v kalhotech také něco voní.

22_04_15